Dlouho jsem do těchto svých poznámek nic nenapsal, ale má to své přičiny:  Hodně práce, a to jak v práci, tak i doma,  no a volné chvilky vyplňuji rybařenímJ. Takže na sezení u počítače nějak nemám čas a jsem tomu v podstatě rád!  Taky jsem se musel trochu pochlapit na zahradě, dodělat pergolku a pár drobností, a také zjistit, co všechno jsem zase nestihl…  Ale to je jiný příběh.  Vrátím se zpět k rybám:  Shodou okolností jsem se přes MRK dostal ke zdroji pěkné násady karase obecného. Jako kluk jsem je měl na zahradě v rybníčku, ale pak vlivem zásahu sousedů do pramenů rybníček nějak odešel do, no tam, takže jest momentálně zavezen. Ale pro běh věcí příštích budiž příslibem, že tu pramennou oblast se podařilo letos získat zpět do rodinného vlastnictví, a tak by mohl životadárný čůrek vody opět začít plnit rybníček na zahradě. Uvidíme. Zpět ke karasům – rozhodl jsem se, že jich pár, asi 350, zakoupím a dovezu do opuštěných rybníčků u nás v okolí. Z dobrých důvodů sem souřadnice nevylepím, to by asi nebylo vzhledem k hladu po nástražních rybkách moc prozíravé. Prostě plavou, doufám, že se jim bude dařit, a nebudou je mordovat vydry, norek, pytláci či jiné pohromy.  Cestou pro ně na Moravu jsem se rozhodl, že když už do této akce investuji svoji naftu, čas a peníze, že si také, pokud možno, zachytám. A jak řekli, tak udělali – první místo u řeky Moravy, které jsem si předtím pomocí Google mapy vytipoval – budiž tato aplikace pochválena -  bylo moje, neztrácel  jsem čas, navazuji a šup tam háček s rohlíkem. Druhý prut jsem nějak pořád nemohl donavázat, protože hrouzci, cejni a  jelci se rozhodli, že mi ukážou, zač je toho na Moravě loket.  Prostě sice žádné obří ryby, ale já si báječně zachytal. Potom už jen sbalit, utřít ruce, navalit karásky a k tomu pár perlínů do pytlů pod kyslík  a davaj po dálnici zpět na Vysočinu. Dálnice se jako okysličovací natřásací prostředek ukázala jako skvělé řešení.

Druhé dějství se pak odehrávalo též v povodí Moravy, jen o kus dál západněji a kousek severněji – v Třebíči.  Vezl jsem totiž do tohoto města ratolest s jeho spoluhráči na fotbalový halový miniturnaj. No a protože nevydržím dlouho v té hale jen koukat, rozhodnutí bylo snadné. Po pár konzultacích s daleko zkušenějším kolegou Radynkem jsem se jel podívat na tamní přehradu, ale kupodivu tam bylo dost rybářů, vůbec je neodradily ani sněhové závěje na břehu. Párkrát jsem nahodil, ale bylo mi zima a navíc jsem měl dojem, že házím moc blízko a ryby budou na větší hloubce, tak jsem to, jako skoro vždy u větší vody, kde to neumím, zabalil, a vrátil se do města k řece.   Tady jsem pak přímo v centru, pod slavnou bazilikou, přesvědčil dva jelce, jeden měl asi 40 cm, druhý byl o fous menší. To mne potěšilo, ale protože bylo opravdu docela ošklivě a navíc jsem chtěl ještě synátora vidět kopat do kulatého nesmyslu, sbalil jsem se a vyrazil k tělocvičně.

Domů jsme jeli všichni spokojení – kluci si zakopali do míče, pojedli nějaký párek a já jel domů s nenulovým kontem v „supersumáři puštěných ryb“.

PS:  Víte, co jsem si přál k Vánocům?  Pro příští rok více času na návštěvy u vody. Líbí se mi tam čím dál víc…

Jo a kdyby to někoho zajímalo - stal jsem se testerem firmy Auhagen, jak vidno z fotografie - teď jsem si toho nápisu všiml, tak se musím příznat.

Komentář ke článku (0)

Komentář ke článku (0)

Tak jsem se zřejmě stal  provozovatelem nové sportovní disciplíny, stručně charakterizované posloupností:

Naplánuj kam jedeš, koukni do atlasu, najdi revír, nalož výbavu, nalož děti, přejeď půl republiky, vylož děti, najdi ten revír, zjisti, že tady to nejde, najdi jinou louži, nahoď do neznámé vody, vytáhni rybu, zabal to, nalož děti a jeď domů...

Časem jsem se dostal do pozice, kdy koníčky našich dětí stávají se koníčky našimi a tak mám docela slušnou taxikářskou praxi. Protože však nemusím stále koukat na sportovní srdcervoucí zápas, tak jsem si letos poněkud rozšířil "lovný obvod" a nahodil i párkrát do vody, kterou vidím prvně v životě. Je to docela adrenaliňák: Nenápadně si k věcem do auta přibalit nejnutnější propriety (znáte ten zkoumavý pohled manželky, proč si k autu nesu kbelík?), povolenku a vyrazit s autem malých sportovců do světa.

Zastavení první  - sobota   - Nový Jičín. Asi před 14 dny, naivně jsem si vzal červíky a vyrazil navnaděn mapou z NJ k Odře směrem na Studénku. Zde mne překvapila řeka, která místo mnou očekávaných 30 m na šířku měla asi tak 300 a louky kolem k tomu - prostě tálo, pršelo a voda se jen valila. To jsem tedy vzdal a jel hledat náhradní louži. Povedlo se mi to až na třetí pokus- místní rybníček přímo na okraji NJ, (jedna vody podezřelá, nebyl jsem si jist její svazovostí, jedna zamrzlá , tuším Čertův mlýn, nebo tak nějak), značná časová ztráta, do toho vítr, no říkal jsem si, že jsem se zase pěkně vyhecoval k pěkné kravině.  Místní 2 borci na mne hleděli poněkud podivně, a říkali, že berou kapři u hráze...  No já šel na druhou stranu, tam se mi víc líbilo a navíc mi nebudou koukat pod ruce, až se mi nebude dařit.  Asi po 15 minutách ufeedrován cejn, cca 25 cm, a tak se má dušička uklidnila. Po chvilce jsem ale už musel pro děti, takže sbalit, převléct a hurá pro ně.

Zastavení druhé - neděle - Prostějov. Navnaděn včerejším dnem, opět jsem tam ten proutek hodil...  Jak naivní...  Plumlov - vypuštěno na Sarajevo, Hloučela opět na hranici povodně, takže opět hledání náhradní lokality. Smržovská (nádrž?) nalezena, obejita, prut nahozen, kapr 36 zdolán, a opět domů:-) Místní povídá: No to jste si moc neposeděl, ale já tu sedím od rána, a ni ploutev.  To tak prostě je, že chodí štěstí dokola, a občas sedne na vola.:-)

Zastavení třetí - pondělí - po práci na řece Jihlavě: Pěkné místečko, jen trošku nepohodlí na 2 pruty, tak jsem nakonec delší sbalil a chytel jen na 2,7 m feedráček. Záběrů mnoho, kapříci 3, k tomu krásný jelec. Až jsem se ho lekl, když na mne při vylovování otevřel papuli.  Vše zpět do vody, poděkování místu a hurá k domovu.

Měl jsem tedy takových putovních 14 dní, a řeknu vám, je to adrenalin, nic o té vodě nevědět, jen tak přijít a zkoušet. Ale zatím to docela jde, a až já si najdu nějaký flíček na konci světa, kde bude klid a budu tam sám jako v jazykovém koutku češtiny v Tokiu- to bude paráda:-)

Zítra se chystám na opačný konec republiky k Labi  na školení. Musím opět autem, hádejte co dám dozadu do kufru:)  ještě že má ta oktávka tolik placu, jen ta průchodnost a brodivost je slabší:-)))

EDIT:  TEĎ jsem si vzpomněl - to Labe jsem navštívil, pruty nahodil a kulové chytil... :-(  čistá nula:-)

Komentář ke článku (0)

 Konečně jdu bez nuly!

Tak jsem po včerejším beznadějném dni myslel, že už skutečně raději počkám na opravdové jaro, ale když jsem pak vezl potomka za sportem za „hraniční kámen“, nedalo mi to, opět jsem do auta hodil propriety a v čase čekání navštívil jen tak na čumendu  asi 5 míst u řeky v povodí Dunaje. Některá se mi líbila, některá méně, některá jsou opravdu jen pro otrlé…  Pak jsem si řekl, že je zima a že dnes budu provádět jen průzkum. Ale poslední navštívené místo se mi tak líbilo, že jsem pruty na hodinku přece jen  vyndal, sestavil,  napíchl nástrahy a šup tam s tím.  Ale scénář stejný jako včera – plavačka nulová, uznávám, že mi prostě nejde. A to jsem jako kluk chytal jedině na splávek… Ale pravda, ne na tekoucí vodě, tam se asi musí umět. Feeder zpočátku také, ale  za chvilku (asi našly krmení?) začal na mé nervy brnkat statečně, a evidentně to nebylo od větru, nebo větviček. Jako zkušený borec J chytající již druhou sezónu jsem jasně poznal, že se mnou laškují ryby. Teď jen zjistit jaké a podívat se na ně. Ale nebylo to tak jednoduché – záseky do prázdna, pak už jsem zmenšoval nástrahy, ale nechtělo se mi zmrzlýma ( a to doslova, bylo tak 3 pod nulou, vlasec přimrzal v očkách J) rukama převazovat na ještě tintěrnější háček. Možná jsem měl i zkusit změnit délku návazce, ale navazoval jsem jen jednou plavačku utrženou na olši (já vím, jsem umělec…), a to mi úplně stačilo.

Pravdou je, že jak se špička cukala, začalo mne to bavit, a hned se mne zmocnila ta vášeň, ve kterou jsem už posledně nevěřil. Sbalil jsem plavačku, vytáhl vidličky co nejvýše, a ve stoje byl připraven na zaseknutí velryby, jen co zabere.  Když už jsem myslel, že zase pojedu domů s nulou v „Supersumáři puštěných ryb“, přece jen se na mne štěstí usmálo a po záseku se se mnou "do boje" dala moje první letošní  šupinatá.  Za chvilku se objevila malá plotička a za další chvilku už jela zpátky domů. Byla pěkná, vypadala zdravě a snad jich tam je v řece dost a dost.

Takže nula zažehnána a shodou okolností na pro mne úplně nové vodě a navíc ještě za hraničním kamenem.  Moravo dík.  Jsem spokojen, letos jsem zachytal a vše ostatní už beru jako krásný zážitkový bonus v přírodě navíc.

Petrův zdar!

PS:  A nejvíc mne těší, že jsem nepodlehl volání hamounství a nejel si pro ty tutové kapry, co mne na ně lákal včera kolega. Řeka to je to pravé ořechové pro mojí duši!

Komentář ke článku (0)

 Konečně jsem se odhodlal jít tedy letos poprvé k vodě. Chystal jsem se už dlouho, ale nějak mi to nevycházelo. Byl jsem nad jedním splavem, ale i tak mi voda přišla dosti tažná, a tak jsem jeden proutek udělal na spláveček, druhý jsem hodil do boku na feeder a...   No a... Právě. Použil jsem rohlík, hojně vychvalovaný, něco jsem měl i do krmítek, takovou hodně tmavou voňavou směs a k tomu pár červíků co ještě vydala lednice z loňských zásob. Nejdříve to nedělalo vůbec nic, potom jsem měl pár zacukání na feedráček, ale než jsem se ohnul - znáte to. No spíš neznáte, protože jak to tady kolem čtu, tak všichni co vyrazili něco tahají:-). Takže jsem různě kombinoval, abych zjistil, jestli to je lepší na rohlík, nebo na červíky, ale obojí už dále bylo v podstatě stejné, tzn. k ničemu:-).

Výsledkem dnešní vycházky je tedy jeden zápis v povolence - letošní první, dále proškrtnutý řádek úlovků a jedna velká NULA na mém kontě. Škoda, doufal jsem aspoň  v plotičku, nebo jelce, ale pěkně to se mnou dnes vypeklo. Nevadí. Bylo tam hezky a taky dost zima od noh. 

Poučení pro příště - asi ještě musím něco nastudovat, pak by to asi chtělo najít místo, kde jsou ryby a ne, kde se líbí mně. No a rohlík zkusím i příště, jen ty červíky zkusím pořídit čerstvé a možná by bylo lepší, kdybych příště ve sklepě nezapomněl ty žížalky, co mám schované. Ačkoliv i ony vypadají poněkud ospale, jsou sice pěkné, macaté, ale prostě na nich je vidět, že je zima. Možná to tak má být a mám ty ryby nechat na pokoji.

Ale už se těším na jaro, snad se to pak vylepší a aspoň něco na proutek dostanu. Je pravda, že je u vody hezky skoro pořád, ale bezrybka, to nějak není pro mne to pravé ořechové. To mně tak nebaví:-(

Jdu si udělat čaj a pak zkusím přemluvit kocoura, aby mi zahřál nohy:-)

Tak tedy snad příště. Omlouvám se všem, kteří dočetli až sem, a zjistili, že to stálo za UKA a v podstatě není o čem psát.

Komentář ke článku (10)