Konečně jdu bez nuly!

Tak jsem po včerejším beznadějném dni myslel, že už skutečně raději počkám na opravdové jaro, ale když jsem pak vezl potomka za sportem za „hraniční kámen“, nedalo mi to, opět jsem do auta hodil propriety a v čase čekání navštívil jen tak na čumendu  asi 5 míst u řeky v povodí Dunaje. Některá se mi líbila, některá méně, některá jsou opravdu jen pro otrlé…  Pak jsem si řekl, že je zima a že dnes budu provádět jen průzkum. Ale poslední navštívené místo se mi tak líbilo, že jsem pruty na hodinku přece jen  vyndal, sestavil,  napíchl nástrahy a šup tam s tím.  Ale scénář stejný jako včera – plavačka nulová, uznávám, že mi prostě nejde. A to jsem jako kluk chytal jedině na splávek… Ale pravda, ne na tekoucí vodě, tam se asi musí umět. Feeder zpočátku také, ale  za chvilku (asi našly krmení?) začal na mé nervy brnkat statečně, a evidentně to nebylo od větru, nebo větviček. Jako zkušený borec J chytající již druhou sezónu jsem jasně poznal, že se mnou laškují ryby. Teď jen zjistit jaké a podívat se na ně. Ale nebylo to tak jednoduché – záseky do prázdna, pak už jsem zmenšoval nástrahy, ale nechtělo se mi zmrzlýma ( a to doslova, bylo tak 3 pod nulou, vlasec přimrzal v očkách J) rukama převazovat na ještě tintěrnější háček. Možná jsem měl i zkusit změnit délku návazce, ale navazoval jsem jen jednou plavačku utrženou na olši (já vím, jsem umělec…), a to mi úplně stačilo.

Pravdou je, že jak se špička cukala, začalo mne to bavit, a hned se mne zmocnila ta vášeň, ve kterou jsem už posledně nevěřil. Sbalil jsem plavačku, vytáhl vidličky co nejvýše, a ve stoje byl připraven na zaseknutí velryby, jen co zabere.  Když už jsem myslel, že zase pojedu domů s nulou v „Supersumáři puštěných ryb“, přece jen se na mne štěstí usmálo a po záseku se se mnou "do boje" dala moje první letošní  šupinatá.  Za chvilku se objevila malá plotička a za další chvilku už jela zpátky domů. Byla pěkná, vypadala zdravě a snad jich tam je v řece dost a dost.

Takže nula zažehnána a shodou okolností na pro mne úplně nové vodě a navíc ještě za hraničním kamenem.  Moravo dík.  Jsem spokojen, letos jsem zachytal a vše ostatní už beru jako krásný zážitkový bonus v přírodě navíc.

Petrův zdar!

PS:  A nejvíc mne těší, že jsem nepodlehl volání hamounství a nejel si pro ty tutové kapry, co mne na ně lákal včera kolega. Řeka to je to pravé ořechové pro mojí duši!

Komentář ke článku (0)